V našem oddílu z proroka Agea jsme se dostali do zcela konkrétní situace, kterou Boží lid – Izrael – prožívá po návratu z babylónského zajetí . A tato situace není právě příznivá. Od Kýrova povolení k obnově jeruzalémského chrámu uplynula řada let plných neklidu a politických změn. Do Judska se sice vracely ze zajetí další skupiny Božího lidu, ale přicházely do velice tísnivých poměrů. Země byla zpustošena, několik let trvala neúroda.Obyvatelé okolních krajin, královští úředníci ztěžují dílo obnovy Jeruzaléma. Boží lid je unavený, dezorientovaný, jeho naděje pohasly.A tak realisticky hodnotí svoji situaci a dochází k závěru, že musí nějak zajistit sám sebe, vystavět domy, doplnit zásoby potravin, zabezpečit své živobytí – teprve potom bude čas na dobudování Božího domu.

Podle svého úsudku také jednají a mají za to, že je to tak správné i před Hospodinem. On přece musí vidět, jak je jejich situace těžká. Dělají to, co se dělat dá, stavějí domy, starají se o živobytí. A očekávají Boží požehnání své práce. Pracují hodně a poctivě, ale úrody je málo. Pijí, jedí a oblékají se a nejsou přece nasyceni. A tak znovu obdělávají pole, pracují s ještě větším nasazením a přece - jako by všechno, co se snaží zachytit, protékalo mezi prsty. V ruce nezůstane nic. Jak výstižně je tu popsán stav neuspokojeného srdce. Je to stav sucha. Člověk usiluje, touží a srdce je stále hladové.

Do této situace posílá Hospodin své slovo. Ageus ukazuje na kořen potíží! Myslíte si, že je příčinou malého užitku špatné počasí? Škůdci na polích? Vaši nepřátelé? Špatný ekonomický stav společnosti ? Ne, to není správné hodnocení stavu v jakém jste. Stalo se vám totiž, že jste převrátili pořadí. Na první místo ve svém životě jste dali sebe, své požadavky, své nároky. A z toho, co zůstane jste chtěli budovat Boží dům. Zapomněli jste na to, že je to Hospodin, který byl na začátku vaší cesty, že z jeho rozhodnutí jste se mohli vrátit ze zajetí. Vy přece máte okolním národům dosvědčovat Boží svatost. Skutečným důvodem, proč do vašich životů přišlo sucho, je to, že můj dům pustý jest! Dům můj pustý jest. A tak to nemá být.

Chtěl – li Izrael Boha uctívat, mohl to činit jen na místě, které jim Hospodin určil – ve chrámu. Tam měl přinášet oběti vděčnosti, tam měl přijímat očištění od hříchů, tam měl slyšet Boží zákon. Měl si tak uvědomovat, že Hospodin je Bůh, že se může spolehnout na Jeho pomoc i požehnání, bude–li žít podle jeho řádů. Tím, že navrátilci práci na Božím domě zanedbávali, dávali najevo svůj vnitřní stav. Stav svého srdce, svůj vztah k Hospodinu. Oni neopustili Pána Boha úplně, neodešli od něho. Jenom posunuli Jeho věci, za své zájmy. Neřekli, nebudeme vůbec budovat Boží dům. Řekli : „Teď není čas na budování Božího domu.“ Kdyby od svého Boha odešli zcela, kdyby se obrátili k pohanským bohům, byla by jejich situace jasná, jistě by při neúrodě a dalších těžkostech někdo z nich přišel a řekl : „Je to důsledek našeho odchodu od Hospodina.“ Ale tady je to, jako by se pohybovali v bludném kruhu. A je zřejmé, že Pán Bůh na změně nesprávného postoje v jejich srdci, trvá.

A protože vidí, že ze situace neúrodnosti, vyprahlosti, sucha, neumějí udělat správný závěr, posílá jim svoje Slovo.

Ageus přinesl do tohoto stavu světlo. Boží slovo se dotklo všech srdcí – mužů představených, kněží i všeho lidu. Všichni uposlechli a báli se Hospodina. Když nám Pán Bůh ukáže, že něco v našich životech není v pořádku, nebývá to obvykle spojeno s příjemnými pocity. To slovo byla pravda a lidé dostali strach. Ale, vidíme hned v následujícím verši, že strach nebyl Božím úmyslem ani cílem. Posel Hospodinův, Ageus totiž hned po tom, co si lidé uvědomili, že je třeba svůj stav změnit, pokračuje povzbuzením : „ Já s vámi jsem .“ Jsem s vámi, jsem na vaší straně, vím, že vaše situace není lehká, vím že vás budování mého domu bude něco stát, ale nebojte se, jsem s vámi.

Ta slova nám připomínají Izaijášovo proroctví o narození Spasitele: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, tj. přeloženo Bůh s námi.“ Pán Bůh zná dobře lidské srdce, ví jak je pro člověka těžké přijmout napomenutí. Jak hned v tom, kdo s námi v něčem nesouhlasí, vidíme svého protivníka. Ale Hospodin není proti svému lidu. On probudil ducha judského místodržitele i ducha velekněze i ducha celého pozůstatku lidu a dali se do díla na Božím domu.

Je potřeba budovat Boží chrám. To nebyl jen úkol pro Izrael po návratu ze zajetí. To je úkol pro každý čas, pro každou politickou i ekonomickou situaci. Je to úkol pro Boží lid v každém čase. Podívejme se nyní na Boží dům v novozákonní době.

My víme, že Bůh nebydlí ve chrámech vybudovaných lidskýma rukama a i ve starozákonní době měl být chrám a bohoslužba v něm obrazem a důsledkem Hospodinova vztahu k Izraeli a Izraelova vztahu k Hospodinu.

Pán Ježíš řekl, že ti, kdo budou chtít Boha uctívat, budou ho uctívat v duchu a v pravdě. V 1. epištole ke Korintským 3,16 čteme: „ Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste a Duch Boží ve vás přebývá?“ Tím prvním nad čím se chceme zamýšlet je naše nitro, naše srdce, jako místo, kde Pán Bůh chce mít svůj chrám.

Jan Křtitel řekl po setkání s Pánem Ježíšem, že Pán Ježíš musí růst a on - Jan – menšiti se. Tím je vyjádřen princip růstu, princip duchovního pokroku. Pán Ježíš musí růst a já menšiti se. Jestliže v nás neporoste Pán Ježíš, pak se nenaplní Boží plán pro nás a tím je, abychom dorostli do plného lidství, do podoby Pána Ježíše. Pak si můžeme být jisti, že si určitě začne dělat nároky naše sobecké já, které není schopno myslet na nic jiného, než jen na sebe. Tento stav lidského srdce ilustruje podobenství o rozsévači. Lidské srdce je tu připodobněno k půdě vhodné pro vzklíčení a růst Božího slova. První půda byla udupaná, tam nic nemohlo vzklíčit, druhá byla na skále, po vzklíčení nemohla rostlina růst pro skálu pod povrchem. Teprve třetí a čtvrtá půda byly vhodnými pro vzklíčení i růst. Ta čtvrtá také přinesla užitek. Ale, co ta třetí? Tam přišlo ke slovu právě to staré já. To, které klade na první místo své nároky, potřeby, svoji vůli. Je tam napsáno, že časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do srdce a dusí slovo.

Pán Ježíš zná lidská srdce, proto nám říká, nemějte starost o to, co budete jíst, pít, co si oblékat. Ví, že takové starosti by udusili to vzešlé semínko Božího slova. A tak, když v nás dostane prostor pečování o časné věci, projeví se to nespokojeností, reptáním, pocitem, že jsme na suchu. V takové situaci na tom nejsme o nic lépe než Boží lid v Ageově době. Také nejde o naše odpadnutí od Boha, dál navštěvujeme bohoslužby, modlíme se, jenom nám nějak ubývá času, možná i ochoty ke službě. Služba, ke které jsme se v minulosti svobodně rozhodli, se nám stává obtížným břemenem. Jestliže se v našem životě projeví takové příznaky, smíme si uvědomit, že je potřeba udělat změnu. My také víme, že Bůh není proti nám, je s námi. Jenom chce, abychom přiložili srdce ke svým cestám. A po slepé cestě nepokračovali, ale vrátili se k Němu.

Tím druhým nad čím se chceme zastavit je budování církve jako místa, kde Pán Bůh přebývá. V listu Ef. 2,20 – 22 čteme : „ Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu ; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“

Zatímco náš vztah k Pánu Bohu je do jisté míry velmi intimní a skrytý, je církev jako místo, kde Pán Bůh přebývá, viditelná. Pán Ježíš také řekl, že Jeho učedníky všichni poznají podle lásky. „Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ To je úžasná věc, když lásku, kterou prožíváme ve vztahu k Pánu Bohu, můžeme sdílet ve společenství bratří a sester, když víme, že se můžeme jeden na druhého spolehnout, ne proto, jak jsme skvělí my, ale proto jak máme skvělého Pána. Domnívám se, že tato láska v naší době obzvláště vyniká, neboť lidé, žijící bez Boha, opravdu dnes nedůvěřují nikomu. To je velmi zraňující, pro jejich duše.

Pán Ježíš říká o poslední době, že v ní bude rozmnožena nepravost a v důsledku toho vystydne láska mnohých. Radujme se z lásky, kterou můžeme společně prožívat a buďme bdělí, aby v našich srdcích nevyrostl nějaký jedovatý kořen hořkosti, odsuzování, tvrdosti. Náš Pán je zdrojem, lásky, když máme potíž s nedostatkem, můžeme k Němu přijít, naši prosbu o lásku nikdy neodmítne.

Tím třetím místem, v budování Božího domu, je svět okolo nás. To jsou pole připravená ke žni, o kterých Pán Ježíš říká, že máme prosit Pána žně, aby vypudil dělníky na svoji žeň. Protože Pán Bůh nechce mít svůj chrám v našich srdcích a v našich společenstvích jen pro naši radost z tohoto obecenství, i když určitě i to je jedním z cílů. Pán Bůh je láska a svého Syna poslal, aby z otroctví hříchu vysvobodil, všechny, kdo po tom touží, chce skrze nás k sobě přivést mnohé další. Aby se Jeho království rozšířilo do všech konců světa. Nemusíme mít obavu o to, jak si nás ve svých plánech Pán Bůh použije. On je Stavitelem.

Když čteme, jak měli Izraelci postavit stan setkávání ještě za svého putování po poušti, vidíme, že Pán Bůh určil nejen velikost a rozměry stánku, ale také materiál z jakého bude která část. Co bude z látky, co ze dřeva, co bude potaženo zlatem, co bude z ryzího zlata, dokonce i jaké barvy budou mít použité tkaniny. Ty, kteří na tomto díle pracovali, svým Duchem zmocnil, aby dílo dovedně s moudrostí mohli vykonat. Na začátku budování byla dobrovolná oběť, ke které byl vyzván celý Izrael, ale měla být vybrána jen od toho, kdo ji ze srdce dobrovolně odevzdá. (II. Mojž. 25,1-2) To jsou Boží principy budování i dnes. Stavitelem je Bůh, my, jeho služebníci, můžeme na jeho stavbě pracovat. Na začátku je naše dobrovolné rozhodnutí z celého srdce. A když se vydáme do služby Bohu, můžeme se spolehnout na to, že On nás zmocní svým Duchem, abychom dílo dovedně s moudrostí mohli vykonat.

Amen