Bileámova cesta
1.biblické
čtení : 2.list Petrův 2. kap. verše
2.
biblické čtení : Zjevení Janovo 2. kap. verše 12 až 17.
Text
kázání : IV. kniha Mojžíšova
22. kap. verše 7 až 35.
Dnešní oddíl Písma nás přivádí do doby putování izraelského lidu z egyptské země – země otroctví- do zaslíbené země. Izrael se přiblížil k moábským rovinám a moábský král už ví, jaký je to zvláštní lid, má z něho strach a proto hledá spojení s jakoukoliv mocí, jen aby byl Izrael poražen. Posílá tedy poselstvo k Bileámovi, i když Bileám je příslušník jiného kmene – midjánského a neuctívá Kemóše, božstvo Moábců. Je však o něm známo, že jeho požehnání i zlořečenství má velkou moc.
Bileám hraje v historii izraelského lidu značnou úlohu. Přes to, že je pohan, mluví se o něm jako o člověku, který má určitou známost Boží vůle. Podle jiné starozákonní tradice Bileám na odchodu od moábského krále poradil Moabským, aby svedli Izraelity k modloslužbě. Tím na ně bude uvedena kletba Boží. Obě tradice jsou zmíněny i v Novém zákonu – jak jsme četli na začátku.
Bileám, tedy ví, že člověk nemůže Boží vůli změnit. A tak při první návštěvě poslů moábského krále jedná jako správný Boží služebník. Vyslechne s čím přicházejí a po oznámení Boží vůle ji věrně sdělí poslům a ti odejdou ke králi.
Král se však s odmítnutím nespokojí a jako mnozí jiní mocní usoudí, že z nesouhlasu se stane souhlas, když patřičně zvýší odměnu. A proto pošle ještě významnější muže a slíbí větší bohatství a také příslušné pocty pro Bileáma.
Bileám je vystaven stejnému typu pokušení avšak v mnohem silnější podobě. Vidíme tady, že jedno odmítnutí pokušení – ať už jde o moc, bohatství a slávu nebo o cokoliv jiného – nemusí znamenat, že stejnému druhu pokušení nebudeme vystaveni znovu , tak jako se to stalo Bileámovi.
To první nad čím se chceme zamyslet je otázka : Jak se Bileám dostal na cestu, kde proti němu stojí sám Bůh? Vždyť Pán Bůh sám ho na tu cestu poslal ! Proč se poté postaví s napřaženým mečem proti Bileámovi? Chce ho dokonce usmrtit ! Nejedná tu s Bileámem neférově ? Co se to tu vlastně stalo ?
I při druhé návštěvě poselstva si je věštec dobře vědom, že se nemůže prosadit proti Bohu. Zřejmě si ani nemyslí, že by dnes Bůh řekl ano k tomu, k čemu minule řekl ne. Ale snad by mohl svoji vůli, tak přísně odmítavou, trošku - jenom nepatrně - poopravit. Jen natolik, aby Bileám mohl mít něco z nabízených poct a majetku. Stačil by nějaký menší kompromis. Slovy odpovídá Bileám stejně jako po prvé – že proti Boží vůli nemůže udělat nic malého ani velkého, ale zlákán mamonem, netrvá na Božím slovu, které už v této záležitosti dostal. Zve posly, aby se znovu mohl zeptat na Boží vůli.
V noci se Pán Bůh neptá, proč ti muži, kteří u něho nocují, přišli – tak, jako se zeptal poprvé. Pán Bůh se na to nemusel ptát ani poprvé, je vševědoucí a dobře věděl, proč přicházejí. Při první návštěvě poslů krále Baláka šlo o to, aby Bileám Bohu řekl, co žádá. Po druhé se však Bůh Bileáma neptá. Pán Bůh s nikým nemanipuluje, ale také nepřipustí, aby někdo manipuloval s ním. Pán Bůh vlastně konstatuje stav Bileámova srdce. A v Boží odpovědi je již vysloven soud nad Bileámem. Říká: „ Ti muži přišli, abys šel s nimi, běž tedy s nimi, budeš však dělat jen to, co ti poručím.“
Bileám chtěl manipulovat s Bohem. Chtěl, aby to, co Bůh už jednou zcela jasně Bileámovi řekl, nějak poopravil. A jaká je Boží odpověď ? Pán Bůh neřekne : „ Moje vůle se nezměnila, pošli ty muže pryč.! Ale vydá Bileáma napospas žádostivosti. Vydá ho té touze jeho srdce, protože Bileámovo srdce již samo vyšlo na cestu neposlušnosti. Neposlušnost se projevila v tom, že poselstvo neposlal zpět ke králi, přestože dobře věděl, že Pán Bůh za svým slovem stojí. Bileám to ve své žádostivosti poct a majetku nedosvědčil před služebníky pohanského krále.
Stalo se mu to, co se stalo Božímu lidu
při putování pouští a o čem můžeme číst o
něco dříve v 11. kap. IV. knihy Mojžíšovy: Tehdy
někteří z lidu reptali, že nemají maso, a vzpomínali na
plné hrnce masa v Egyptě. Hospodin jim poslal hejna křepelek,
lid je sbíral den a noc a ještě celý příští den. A
čteme, že ještě měli v ústech maso,
ještě nebylo rozžvýkáno a Hospodin počal lid bít
převelikou ranou. A to místo pak pojmenovali Hroby žádostivosti,
že tam pohřbili z lidu ty, kteří propadli
žádostivosti. V žalmu 106. je událost připomenuta ve
verších
Můžeme se tady nechat varovat Božím slovem. Bůh si nepřeje, abychom žili v nějaké „hubenosti života“. Pán Ježíš přece řekl o svých ovcích : Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Pán Ježíš je dobrý pastýř a chce pro své ovce život, ne živoření, život v hojnosti. Přesto by se nám mohlo stát, že sami na sebe uvedeme hubenost života, když budeme chtít, aby Pán Bůh přitakal k něčemu, o čem dobře víme, že to není jeho vůle!
To další nad čím se chceme zamyslet je Boží milosrdenství, které se projevuje i v soudu nad Bileámem.
Bileám je již zaslepen. Žádostivost jej nejprve oslepila ve vztahu k Bohu. Bileám tím, že poselstvo neposlal ihned nazpět, zlehčil Boží slovo. A důsledkem tohoto nepatřičného jednání vůči Bohu je jeho duchovní slepota na cestě, po které se vydá. Vydal se na cestu, na kterou ho svedla jeho žádostivost a nevidí, že má proti sobě samotného Boha. Boží posel se postaví proti Bileámovi s taseným mečem a on to nevidí. Vidí to však jeho oslice. Osel byl nejběžnějším domácím zvířetem v Palestině. K jízdě se užívalo raději oslic než oslů, protože byly klidnější. I Bileámova oslice byla takovým klidným a poslušným zvířetem. A najednou uhnula z cesty. A po druhé znovu uhnula z cesty. Vidíme, že vzpurný služebník na cestě, která se Bohu protiví, dostává několik šancí, aby se zastavil a vrátil se. Aby nepokračoval dál proti Bohu. Bileám se mohl ptát, proč jeho spolehlivá, poslušná oslice najednou uhýbá z cesty. Není toho však schopen. Cesta se zužuje i pro oslici, která už dvakrát zachránila prorokovi život a po každé za to byla bita. Při třetím střetu s Božím poslem je tak úzká, že ani oslice již nemá kam uhnout a tak klesá pod Bileámem na kolena. Oslice, tím věštci zachránila život, ale on, ve své zaslepenosti se hněvá a bije svoji oslici – za co? No přece za neposlušnost! Neposlušný služebník se hněvá na neposlušnou oslici!!
Tady dramatická situace vrcholí. Bůh dává oslici promluvit lidským hlasem, aby se mohla ohradit proti bití. Všimněme si jak Bileám zdůvodňuje bití oslice. „Protože si ze mě děláš blázny, mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.“ V kralickém překladu je: „To, že jsi mě v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.“ Bileám plane hněvem pro posměch. Ale není schopen si uvědomit, že on sám svým jednáním uvedl v posměch Boží slovo. Že je znevážil. Kdyby měl v rukou meč, už by neposlušnou oslici zabil, ač právě před smrtí mečem jej oslice zachránila. Tak velká je zaslepenost na cestě, která vede pryč od Boha.
Bůh se nad Bileámem slitoval a dal mu prohlédnout. Zdá se, že zde stojí oslice v roli přímluvce, kterého Bůh vyslyšel. Oslice snášela raději bití, než by vydala Bileáma smrti. Četli jsme, že kdyby šla dál, tak jak chtěl Bileám, Boží posel by Bileáma zabil a oslice, by zůstala na živu. Teprve teď Bileám uviděl svoji situaci. Poznal, že jeho problémy na cestě nezpůsobili druzí, ale on sám. Nyní pochopil, že potíže nenastaly až na cestě, ale už před ní. Že je to cesta, na kterou vůbec neměl vyjít . Teď, když poznal v jakém ohrožení byl jeho život, se Bileám chce vrátit. Vrátit se na místo, kde se špatně rozhodl. Kéž by to tak šlo udělat! Ale to není možné. Bileámova cesta bude pokračovat ve směru, který byl původně proti Bohu, ale po prorokově pokání si ji Bůh použije ke své slávě. To je projev Božího milosrdenství. Bůh se stal Bileámovým protivníkem, ale sňal clonu z jeho očí. Němá oslice promluvila a tak zabránila prorokovu bláznovství. Bileám může znovu vykročit po Boží cestě. Může znovu ctít Boží vůli nejen slovy, ale celým srdcem.
Na závěr si můžeme položit otázku : Jak je to s námi ? Můžeme se dostat na cestu neposlušnosti a s tím spojené duchovní slepoty ? Z obou biblických čtení, je zjevné, že ani křesťané nejsou nějak automaticky chráněni před podobnými pokušeními.
Od Bileámovy oslice si můžeme vzít příklad jednání v lásce. Oslice jednala tak, aby zachránila život člověka, který neviděl, že jde proti napřaženému meči. Raději snášela nespravedlivé bití, než by vydala svého pána smrti. Pán Ježíš vzal naše hříchy na sebe, aby nás zachránil před odsouzením. Raději sám zemřel za hříchy, kterých se nedopustil, než aby nás vydal smrti. Kéž i my máme kolem sebe takové bratry a sestry, kteří budou prosit za nás, když ve své zaslepenosti neuvidíme, že už nejdeme s Bohem, ale od Boha. A kéž my sami se nestaneme lhostejnými vůči těm, kdo se dostali na takovou cestu.
Amen
