1. čtení:
5. Mojžíšova 7.kap. 6 – 8
Text kázání : 1 epištola Janova, kap. 4. 7 – 12
O bratrské lásce
Dnešní text z první epištoly Janovy nás zavedl do doby, kdy se v církvi objevují scestná učení, popírající Kristovo vtělení. Hlásají je lidé, kteří si přisvojují dokonalou známost Boha, popírající svou vlastní hříšnost i závaznost bratrské lásky. Autor listu povzbuzuje křesťany k setrvání ve správných postojích, k pravé víře v Ježíše Krista, k pravé bratrské lásce, bez níž není možné společenství s Bohem.
My žijeme v jiné době, než do které byla epištola Janova směřována, církev má za sebou dlouhé dějiny, ve kterých se musela vypořádat s mnoha bludnými naukami a je tedy vybavena mnohou zkušeností, přesto je i pro nás přečtený text velice aktuální, ostatně jako celé Písmo.
Láska je velmi oblíbené slovo, pod kterým si lidé představují velké množství věcí od milostných citů, náklonností, oblibenosti, touhy po ovládání, zbožňování různých idolů až k potřebě milovat a být milován, která nám byla dána do vínku, a o které je známo, že není-li u lidského jedince ve velmi útlém věku dostatečně naplněna, vyrůstá člověk vážně poškozený – poškozený na celý život.
Když Písmo mluví o lásce, má pro to slovo zcela konkrétní obsah. Boží láska se projevila v Pánu Ježíši Kristu. On žil na stejné zemi ve stejném lidském těle jako my, trpělivě vykládal o Božím království, vyučoval, pomáhal trpícím, nakonec vzal na sebe i trest za hřích, aby ti, kdo v něho uvěří mohli přijít k Bohu. Nenechal své učedníky v nejistotě ani po své smrti a poslal jim Ducha svatého. Boží láska nepřišla jako odpověď na lásku následovníků Pána Ježíše, ale láska učedníků Pána Ježíše může být odpovědí na Boží lásku. A učedníci tu lásku Boží projevenou v Pánu Ježíši Kristu přijali. A také na ni odpověděli. Mají zkušenost s Božím jednáním ve svém životě. A jistě o ní nechtějí přijít.
Každý, ze své vlastí životní zkušenosti, víme, že naše láska není v tom, že my bychom si zamilovali Boha, ale, že Bůh si zamiloval nás. I když někdy reptáme, proč zrovna to, či ono nás muselo potkat, v hloubi srdce víme, že Pán Bůh nás miluje bez jakýchkoli podmínek, že je stále s námi a že, když On je s námi, nemusíme se ničeho bát. Nejprve nás Pán Bůh miloval a přijal nás takové, jací jsme.
S láskou bratří a sester už to někdy tak bezproblematické nebývá. A nejen náš dnešní text, ale i další mnohá místa v Bibli svědčí o tom, že s bratrskou láskou to nikdy jednoduché a snadné nebylo. Proč by jinak Písmo věnovalo této tematice tolik prostoru ? Ani v době počátků církve nebyla láska mezi bratřími a sestrami nějakou automatickou, zcela samozřejmě k životu křesťana patřící věcí. Víme sice ze svědectví o první církvi, která vznikla po seslání Ducha svatého, že láska prvních křesťanů byla velká, radostná a obětavá ač i z této doby máme svědectví o neupřímném jednání Ananiáše a Safiry. Patrně první křesťané, jako po nich všichni další následovníci prožívali to první radostné zažehnutí lásky v srdcích a po nějaké době u některých první oheň pohasl. Ale Pánu Bohu na vzájemné lásce bratří a sester velmi záleží. Čteme o tom, jak u evangelistů, tak v apoštolských listech.
Pisatel epištoly Janovy poukazuje na to, že není možné namlouvat si že milujeme Boha a přitom nemilovat bratry a sestry. To je v naprostém rozporu. A tak jestliže nechceme opustit Boha nemůžeme žít v nelásce k bratřím a sestrám.
1. Chceme se nejprve zamyslet nad tím, proč na vzájemné lásce učedníků Pánu Bohu tolik záleží, že je tomu v Božím slovu věnováno tolik místa?
Pán Bůh má se svým lidem plán. Stejně jako
měl svůj plán i pro Izrael.
Nevyvolil si Izrael pro nějaké zvláštní zásluhy, hlavním důvodem
byla Boží láska. Četli jsme v 5. knize Mojž
v
Božím úmyslem bylo, aby Izrael poznal Boží lásku a věrnost. A nejen to. Zemí svobody pro Izrael nebyl nějaký ostrov oddělený od okolního světa, ale místo uprostřed pohanských národů. Pro tyto národy byl Izrael svědectvím o tom, že Hospodin je jediný pravý Bůh.
Ani učedníci Pána
Ježíše Krista, se nemohou vykázat ničím, co by mohlo
vysvětlit jejich vyvolení. Jediným důvodem je Boží láska.
Svůj plán má Pán Bůh i pro lid
Nové smlouvy, pro církev. Tím plánem je
růst. Každý z učedníků má růst do podoby Pána
Ježíše Krista. Církev je
v listech apoštolů přirovnávána ke stavbě
– v ep. efezským
v 2. kap.od 20 verše čteme : „ Jste stavbou jejímž
základem jsou apoštolové a proroci a úhelným
kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně
spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu ; v něm jste
i vy společně budováni
v duchovní příbytek Boží.” Nebo je přirovnávána
k tělu, jak můžeme číst ve 4. kap. efez.v
„Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.“ Podmínkou růstu je láska. Pán Bůh sám je tím Stavitelem. Církev nežije na nějakém izolovaném území, kde by na ni nebylo vidět. Pán Ježíš řekl, že lidé, kteří jsou okolo církve poznají bezpečně ty, kdo jsou jeho učedníky. Tím znamením, podle kterého všichni rozpoznají následovníky Pána Ježíše Krista je láska, kterou budou mít jedni k druhým. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ je napsáno v evangeliu Janově 13,35. Pokud křesťanům záleží na tom aby se evangelium šířilo i k dalším lidem je nezbytné, aby se navzájem milovali. Je možné mít obrovské nasazení pro misii, organizovat akce, investovat svůj čas, finanční prostředky, jestliže při tom nejsou vztahy mezi bratry a sestrami v pravdě a v lásce, je to marné úsilí. Pán Bůh nejedná proti svému slovu. A tak jestliže Jeho dílo je započato z lásky, roste z lásky, a šířit se může díky lásce, kterou mají mít učedníci k sobě navzájem, bylo by nesmyslné, snažit se tento požadavek nějak obejít.
Učedníci nechtěli jít proti Bohu, nějak mařit Boží dílo. Přece však měli se vzájemnou láskou problémy. Proč tomu tak bylo ?
O tom, že na lásce je Boží dílo založeno, jí roste a bez ní se nemůže šířit, ví ovšem také Boží nepřítel. A protože ji nemůže napodobit, na rozdíl od některých Božích činů, které napodobit může, snaží se alespoň všemi možnými způsoby lásku zlikvidovat. A že jeho snahy nejsou bez úspěchů je zjevné jak z historie církve, tak i z Písma. Z Janova 1. listu je patrné, že ti, kteří žili v nelásce vůči bratrům a sestrám o sobě byli přesvědčení, že jejich vztah k Bohu je v pořádku. Zdá se, že není jednoduché odhalit, že něco není v pořádku. S tím, že na lásku k bratřím a sestrám bude ten zlý útočit, s tím je nutno počítat, tomu nemůžeme zabránit, naší zodpovědností je, abychom tomu, co nám bude namlouvat, nepřitakali.
2) To druhé nad čím se chceme zamyslet je otázka : Jak je to s naší láskou k bratřím a sestrám ? Na jednom se jistě shodneme všichni. Ani v naší době není láska k bratřím a sestrám automaticky fungující součástí našich životů. S některými bratry či sestrami vycházíme snadno, bez nějakého usilování. Ale jistě máme mnozí ve svém okolí sestry a bratry se kterými to tak snadno nejde. Pochopitelně, že jde o problematické lidi, kteří tu svoji třísku v oku nevidí, natož, aby si ji dali naším prostřednictvím vyjmout. Tento případ je ovšem lehký, existuje pro něj přímo návod k použití: Víte jaký ? Řešením je prosba, aby nám Pán Bůh ukázal trám v našem oku. Někteří psychologové chválí výstižnost tohoto podobenství, protože existuje mnoha případy ověřená zkušenost, že to, co nám velmi vadí u druhých lidí, má stejnou podstatu jako naše chyba, kterou si ovšem neuvědomujeme – podobně jako je ze stejného materiálu trám a tříska. A dalo by se říci naopak : Zkoumejme to, co nám u druhých vadí, je to zřejmě příležitost, jak odhalit něco z těch našich trámů a odstranit je.
Asi ne na každý problém ve vztahu k bratrovi či sestře, najdeme v Bibli tak jednoduchý návod k řešení( i když na skoro na všechny – není možno teď jmenovat, co vše je v Písmu o vztazích mezi bratry a sestrami napsáno.) Někdy může jít o hodně těžké věci. Zatím co o Pánu Bohu vyznáváme, že s námi vždy smýšlí dobře a také tak s námi jedná, o bratrech a sestrách to tak vždy říci nemůžeme. Co když nám někdo skutečně ublížil? Co když o nás, o našich problémech mluvil s kdekým, ale za námi nepřišel? Co když se skutečně provinil ? Hned přichází pokušitel a nabízí buď odplatu, nebo naopak lhostejnost, hněv a nebo pohrdání. Kéž nám Pán Bůh daruje tu milost, uvědomit si v takových situacích odkud vítr vane, že naše bojování není proti krvi a tělu, ale proti nadzemským duchům zla.
Pán Ježíš řekl: „A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých.“ Mt. 24,12. Nepravosti mohou udusit lásku. Ale Pán Bůh si to nepřeje. To si přeje ten zlý. Protože ví, že tak je možné poškodit Boží dílo. Pán Bůh však na naší vzájemné lásce trvá. Proto nám dává své Slovo. Ve Zjevení apošt. Jana, v listu do Efezu, čteme: „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. “ Zj. 2,4-5
Rozpomeň se – znamená nejprve pohleď na to jak Bůh jednal s tebou, co všechno vykonal pro tebe, kolik tobě musel odpustit.
Navrať se – i my se smíme v pokání vrátit, prosit za odpuštění a znovu se postavit na Boží stranu.
Jednej jako dřív - smíme se rozhodnout, že budeme milovat bratra a sestru – i toho, který stále znovu, ne a nedá si říct …. s tou třískou, však víte. I tu příliš iniciativní sestru, i tu, co zas nemá žádnou iniciativu. I toho, kdo nás pořád kritizuje a všechny ostatní, kteří se také narodili do Boží rodiny, protože víme, že :
„ V tom je láska : Ne , že my jsme si zamilovali Boha, ale, že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.“ AMEN
