Text kázání: Dan,7.1-8; 15-28 čtení: Zj. 13.kap. 1-10

Bratři a sestry,

Daniel viděl ve vidění 4 obrovská zvířata, jak vylezla z moře. Z moře – sídla protibožských sil. Zvířata byla veliká a dravá. Člověk je nemůže přemoci. Nemůže je zahnat zpátky do moře. Ani je skolit. Dravé šelmy představují vlády a říše – stávající a ty, které mají přijít po nich.

Každé vládě, říši, království je svěřena moc Pánem Bohem. Dravé obrovské šelmy, které jsou Danielovi ukázány a které představují říše po sobě jdoucí, si moc vydobyly většinou nájezdy a válkami. Ale Písmo jasně říká, že bez Boží vůle by žádnou moc neměly. Přitom jsou to všechno vlády protibožské (šelmy vylézají z moře, které je sídlem protibožských sil). Některé jsou méně dravé a kořistnické – jak čteme o první říši – tedy první šelmě ve vidění: „První bylo jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a dáno mu lidské srdce.“

První zvíře se všemi dravými prvky dostalo nakonec lidské srdce. Ale jak k tomu došlo? Nějakou kultivací, výchovou, uvědomělým postojem krále Nebúkadnesara – vládce babylónské říše? Ten byl zdatným dobyvatelem a také budovatelem blahobytu. A jako každý mocný vladař si jednoho dne přiznal naplno, to, co dosud znělo jenom v skrytu jeho srdce: „Zdali není veliký tento Babylon, který jsem já, svou silou a mocí vybudoval ke své slávě?!“

Víme, co pak následovalo. Král byl zbaven nejen vlády, ale i své lidské důstojnosti, byl vyhnán od lidí, pojídal rostliny jako dobytek a choval se jako pomatený. A trvalo to 7 let. A když ta doba skončila, vzdal král chválu Bohu a velebil jeho jméno. Pyšný král změnil své smýšlení. Nikoli svou ušlechtilostí, ale Boží milostí. Bůh mu totiž dal milost k pokání. Lidé ze světa ovšem řeknou, že král dostal pěknou nakládačku, že byl ostře potrestán, že to není žádná milost. Jenže, mnohem horší je pro člověka, když Pán Bůh mlčí, za zlým činem nenásleduje hned trest. To pak usuzuje, že žádná vyšší spravedlnost neexistuje a už dělá další bezbožné kroky.

Nakonec máme s tím také vlastní zkušenosti. Když se nám dílo daří, hned přemýšlíme, čím to jenom je, že jsme tak šikovní, inteligentní, pracovití a vůbec fajn lidi. A při nezdarech, těžkostech a problémech se rozhlížíme kolem sebe, kdo za tohleto všechno může…Náš nebeský Otec nás z toho většinou rychle vyvádí – určitě máme všichni nejednu zkušenost se svými oblastmi, ve kterých se cítíme sebejistě. Jednou jsem si tak pomyslela, jak jsem na tom dobře s chemickými výpočty a za chvíli se mě jedna studentka zeptala, jak se tedy má správně ten příklad počítat a mě se dostavilo temno a nic. To, že nedošlo k blamáži, bylo dáno pouze tím, že jsem řekla, ať nejdřív spočítá něco jiného a pak, že si řekneme ten daný příklad. Mezitím jsem si musela celý příklad napsat, vyzkoušet asi dvě cesty výpočtu a pak vybrat tu správnou. Byla to pro mě pořádně horká chvíle. Vlastně jsem to zatmění vůbec nechápala – a když jsem si říkala, co se mi to děje – najednou to tam blesklo. Aha! Tak takhle je to!

My se často zlobíme na lidi, kteří jsou bezohlední, na piráty silnic, na ty, co okrádají bezbranné důchodce, na násilníky…atd. Ale tito lidé právě potřebují milost k pokání – a tu jim můžeme vyprošovat. Za to se smíme modlit, vždyť Pán Bůh nemá zalíbení v smrti bezbožníka, ale chce, aby se odvrátil od své cesty a byl živ. (Ez. 33,11)

Nebúkadnesar, král babylónský, si stejně jako všichni mocní myslel, že velikost říše, které vládne je dána jeho velikostí. A teprve, když jeho pýcha byla potrestána, stál na zemi na vlastních nohách a dostal jako dar lidské srdce. To o ostatních šelmách už nic takového, aspoň trochu pozitivního nečteme.

Daniele nejvíc ohromila a můžeme říci i ochromila – poslední dravá šelma. Poslední říše, poslední vláda. Jednak působí nejničivěji, jednak zasáhne celou zemi. Dokonce vede válku proti svatým (tedy proti božímu lidu) a vítězí nad nimi. Je to vláda, která se otevřeně staví proti Bohu a boží lid pronásleduje. V knize Daniel je její působení jen načrtnuto. Kniha Zjevení sv. Jana ji vykresluje trochu podrobněji i když používá obrazy podobné jako kniha Daniel. V knize Zjevení je o té šelmě napsáno, že má nezměrnou moc, že panuje nad každým rodem, lidem, jazykem a národem. A všichni, jejichž jména nejsou zapsána v knize života před tou šelmou klekají a klaní se jí.

Když tyto věty z Písma čteme, napadají nás různé otázky. Chtěli bychom v takové říši, pod takovou vládou žít? Ten, kdo nebude označen číslem nebo jménem vládce nebude smět nic koupit ani prodat. Buď se bude klanět a nebo mu půjde o život.

Proč nám Písmo takové věci vůbec sděluje? Vždyť to vzbuzuje hrůzu – a to nejen u nás. I Daniel byl tím, co mu bylo ukázáno, ohromen. I když hned po tom vidění šelem, následoval příchod Věkovitého a Syna člověka – a soudem byly věci zlé napraveny a spravedlivě potrestány. To Daniel také viděl. Nápravu, Boží soud, nastolení spravedlnosti. Ale Daniela to neupokojilo. Čteme, že na to čtvrté zvíře nemohl zapomenout, nemohl jej dostat z mysli – a Daniele nemůžeme podezírat, že to byl nějaký slaboch - byl to velice statečný Boží muž, který se nesklonil a neuhnul z boží cesty pod žádnou pohrůžkou. A přece je zděšen, žádá vysvětlení a když vysvětlení dostane, je stejně zhrozený z myšlenek, které mu probíhají v mysli.

Napadá nás, jaký vůbec má taková říše smysl? Nestačí ji urvat si pro sebe, co nejvíce bohatství, ještě musí, to co sama nespotřebuje zničit a podupat. Proč vůbec má Pán Bůh něco takového dovolit? Ale my se takto ptát nemůžeme. Měli bychom se zastavit na stejném místě jako Daniel. Na konci toho vidění byl sice zhrozen, ale ta slova uchoval ve svém srdci. To Slovo uchoval ve svém srdci.

Pán Bůh si své plány ponechává ve své svrchované moci. To, co nám ve svém slovu zjevuje, však nám má být k užitku. Účelem není, abychom byli vystrašeni, to by v Písmu pak neznělo tak často: „Neboj se, toliko věř, vaše srdce ať se nechvěje úzkostí, neboj se ó maličké stádce a mnoho dalších podobných slov.

To první, co si smíme z dnešního textu uvědomit je, že máme být připraveni na to, že jako Boží lid nebudeme vždycky úspěšní. Že je možné, že některé boje – tady na zemi prohrajeme. Také je možné, že nebudeme stále žít ve svobodné a relativně spravedlivé společnosti. Vnější situace se může změnit a nemusí to být proměna náhlá veliká a tím pádem na první pohled zřetelná. O šelmách je psáno (Jeruzalémská Bible), že šelmy vylezly z moře. To je proces, který trvá určitý čas.

Nejprve se z moře vynoří hlava – ta už může organizovat, plánovat, připravovat nové zákony. Jak by se mohla co nejlépe pohybovat po celé zemi – přes všechny hranice. Proč? Cílem je kořist, uchvácení všeho, co lze uchvátit. Potom se objeví tělo – vláda je zformovaná. Nakonec nohy, které pošlapou posléze to, co hlava – nepohltila, nerozdrtila. Teprve, když se šelma vynoří celá, dá se do pohybu. Můžeme si dobře představit, jak je možno o svobodu a spravedlnost přicházet postupně.

To druhé, co si smíme uvědomit je otázka: Jak to ten zlý chce udělat, aby mu nic nestálo v cestě? Jaká je strategie toho zlého?

Stejná jako v knize proroka Daniele. Nejprve žádá malé kompromisy – jez jídlo z králova stolu. Budeš tak nepatrně jen trošku spojen s tím, co král uctívá. Dělej všechno jako většinová společnost, hoň se za stejnými věcmi. Majetek, úspěch realizace svých plánů – to spotřebuje spoustu času a ten se nebude dostávat na přemýšlení o Božím slovu, na konání Boží vůle.

Další krok je – pokloň se i někomu jinému než Pánu Bohu.V knize Danielově to byla zlatá socha, které měla být vzdána božská pocta. Jak je to dnes? Vždyť Pána Boha ti nikdo nebere, ale jsou tu i jiné možnosti. Nač chodit v neděli na bohoslužby? Vždyť v Pána Boha můžeš věřit i doma. A církev – každý to dnes říká, jaká je to zastaralá instituce – a většinová společnost ta se jen shovívavě usměje a nebo se rovnou směje. Nechat se formovat v Kristovo tělo? Mluvit s ostatními křesťany, sdílet se? No to snad mohu doma u počítače pohodlněji, a když mě někdo s kým jsem on-line rozčiluje, tak ho vypnu.

A pak přichází na řadu znesvěcení náčiní z Božího chrámu – převracení Božích řádů, znehodnocení Božích darů, neúcta k rodičům, porušování věrnosti. A když i přes to všechno, pořád jsou tu lidé, kteří nejdou s davem, neklaní se zlaté soše, mají v centru svého života Boží slovo, chtějí žít podle Boží vůle, přichází pronásledování.

Nejspíš si nikdo z nás nijak zvlášť nepřeje žít v době té poslední protibožské říše. Ale Boží slovo o ní mluví – nejen v knize proroka Daniele, nejen v knize Zjevení sv. Jana, rysy té doby jsou zachyceny v evangeliu i v apoštolských listech.

A my si máme všímat toho, co se ve společnosti děje a učit se rozpoznávat znamení doby. Aby nás ta doba nezaskočila. Máme to, co se děje porovnávat s Písmem. Máme se nechat varovat. I král Nebúkadnesar – ačkoli to byl pohanský král – byl před hříchem varován. Král měl sen o stromu, který se rozpíná do všech stran a který byl poražen, tak že zůstal jen pařez. A ten sen mu Daniel vyložil. To se stalo 12 měsíců před tím než pronesl svůj pyšný výrok.Celý rok mu Pán Bůh poskytl, ale král svůj hřích tak akutně neviděl. Pak přišel silnější zásah do života…

Pán Ježíš pověděl: „Od fíkovníku si vemte poučení-když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až to všechno uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.“ Mt24,32-32

Boží vůle je, abychom v době, kdy se většina společnosti od Božího slova odvrací, a žel i někteří křesťané, zůstali Pánu Bohu věrní. V posledních časech jde o věrnost Pánu Bohu. Navzdory všem nepříznivým okolnostem. A prosme o milost k pokání – pro nás i pro celou naši společnost. Z Písma víme, že Pán Bůh odvolal svůj soud nad městem Ninive, protože se dalo varovat, uvěřilo Božímu Slovu, které přinesl Jonáš. A všichni – od nejmenšího až po krále, litovali svých hříchů. A město tak nemuselo být zničeno. Pán Bůh je věrný a milosrdný, záleží mu na každém člověku. Proto ještě čeká a lhůtu k pokání prodlužuje. Amen