Jeremjáš 4. kap.

Text:  Jr 4. kap. 1- 4 1. čtení Mt. 7, 13-24.

Asi to známe všichni. Máme oblíbená místa v Písmu. Jsou plná slov o Božím milosrdenství, naději, zaslíbení, o dědictví Božích synů a dcer, vnímáme z nich intenzivně Boží lásku k nám. Chceme být tím vším dobrým zahrnuti. A pak jsou jiná místa, která nás tolik netěší. Mluví se tam o lidské zkaženosti o převrácenosti a lstivosti lidského srdce o zatvrzelosti, nečestnosti, náklonosti člověka ke zlému. A taková místa bychom raději nečetli a když už je čteme, tak raději rychle, at´už je to za námi.

Vidíme při tom svá selhání, chyby, kterých se dopouštíme. Přepadají nás pocity marnosti, zoufalství. Je však třeba vědět, že takové myšlenky nejsou od Boha. Ty přicházejí od zlého. On umí na nás žalovat před Bohem tak, jako bychom nebyli očištěni krví Pána Ježíše Krista. Pán Bůh má s námi myšlení o pokoji a ne o trápení. A nikdy nás nechce uvádět do pocitů marnosti, zoufalství či beznaděje. Boží vůle pro nás je život v hojnosti. Ale Pán Bůh také zná překážky na cestě požehnaného a radostného života. A Písmo o nich mluví. Ne proto, abychom propadali pocitům marnosti a beznaděje, ale abychom poznali pravdu.

V přečteném textu se mluví o rozsévání do trní. Jaký příhodnější obraz pro nesmyslné počínání by se dal vymyslet? V Izraeli se trní užívalo k topení. Dosahovalo někdy obrovské výšky, zvláště na úhorech, takže se muselo důkladně spálit, než se přistoupilo k orání. Který hospodář by vzal dobré zrno a šel je rozsévat na úhor do trní? Vždyť by to znamenalo zničení úrody ještě dříve než by vůbec mohla začít růst. Úhor se vzrostlým trním je obrazem zatvrzelého lidského srdce. A dobrá rozhodnutí zasévaná do zatvrzelého srdce mají stejnou šanci na užitek jako zrno seté na úhor do trní.

Jeremjáš tady naznačuje, že náprava lidského života a jakákoli náboženská reforma nemůže zůstat jen u povrchu – u obřadů, u obětí. Pravidelná účast na bohoslužbách je vynikající věc, vystavovat se působení Božího slova, které má moc proměnit lidský život, to je velmi dobré. Když však Boží slovo vyslechneme, ale nejsme ochotni ho poslechnout, pak se to podobá setí na úhor a do trní.

To, co nejvíce ohrožovalo Boží lid v době proroka Jeremjáše bylo modlářství. Můžeme se ptát proč Izrael tak snadno a často odpadal od Boha, který jej vyvedl ze země otroctví k službě modlám, které nejsou nic, nevytrhnou člověka ze zlého?

Za některými modlami byli nejspíše démonské mocnosti. A zřejmě docházelo i k tomu, že ti, kdo je uctívali se setkali s nějakými zisky - přinesli obět´, aby koza nepošla a ona nepošla, a můžeme dosadit různé věci, které by člověk chtěl mít. A ono to zafungovalo. Jak lákavé! Proč asi dnes lidé věří kartářkám, astrologům, jasnovidcům? Protože tam také něco funguje. Nějaké dílčí vyplnění předpovědi. Ten zlý totiž není bez moci. Jsou to sice jenom podvody a lži a nakonec se to vždy projeví. Ale když člověk takto nerozumně jde za zakázaným, o to rychleji mu je demonstrováno, že to funguje. A není k tomu třeba nějaké přípravy, dlouhého studia, promýšlení otázek a hledání pravdy. Stačí se zeptat a nějaké kyvadýlko ukáže zda ano, či ne.

V Podkrkonoší, odkud pocházím, se spousta lidí věnovala spiritismu. A my jsme se jako mladí s tím také setkali. Někdo - už vůbec nevím kdo - z našich kamarádek přišel s tím, že je možno se dotazovat duchů a řekl nám, jak to udělat a samozřejmě, že to fungovalo! Nejdříve byly odpovědi takové neutrální, přívětivé, ale po chvilce, začali být drsné a ohavné. Takže, jsme se polekali a nechali jsme toho, ale myslím si, že to byla Boží milost a ochrana – pro modlitby – možná mé babičky. Stalo se to v době, kdy jsem ještě vůbec nic nevěděla o Bohu. Ale později, když jsem uvěřila, bylo nutné vyznat tento hřích Pánu Bohu a zříci se ho. Protože hřích nepřestává být hříchem jenom proto, že to člověk neví.

Další příčinou, proč modloslužba byla tak lákavou, je to, že modla neřekla člověku: „Jak to, že jsi dnes ošidil zákazníka, podvedl manželku, pomluvil souseda?“ Proč někteří politici, vysocí manažeři jdou před důležitým rozhodnutím k astrologovi nebo ke kartářce či jasnovidci? Oni vědí, že přes veškerou svoji moc nebo úspěšnost, jsou věci, které ve svých rukou nemají. Oni tím, že jdou k takovým lidem, vlastně dosvědčují, že je tu něco, co nás převyšuje. Ale před návštěvou i po ní, nemusí nic dělat se svým životem. Člověk se zařídí se podle rady astrologa a dál si může žít, jak se mu chce. Zbavit se někoho, kdo mu vadí, podrazit šéfa a dostat se na jeho místo, lhát, když tím něco získá, krást, když to nikdo nevidí atd. Modla nemá žádné nároky na čisté srdce, poctivé jednání, věrnost.. Není rozdíl mezi dobrým a zlým. Dobré je to, co chci já. Je to taková široká pohodlná cesta, která nedbá na bližního. Proto se stala oblíbenou, i když je falešná a vede do propasti.

Pán Bůh vidí ty konce takového jednání, vidí důsledky, které by mohly vyšlehnout jako oheń, který by nikdo neuhasil. Vidí jak z houštiny vystupuje lev, ničitel pronárodů již vyráží vpřed, aby učinil ze země spoušt´. Proto ještě před tím, než to nastane, volá Jeremjáš k nápravě, k zorání úhoru, k obřezání neobřezaných srdcí. My z Písma víme, jak to tehdy dopadlo....Izrael si nedal říci a ztratil svobodu, byl zotročen. I když si to Pán Bůh nepřál.

Dnes nežijeme v prostředí, kde by lidé uctívali nějaké modly, vyrobené ze dřeva, kovu, či kamenů a přinášeli do jejich chrámů oběti, aby si získali jejich přízeň a dostali to, po čem touží. Naše doba je charakteristická tím, že zná jen své vlastní zákony. Do nich nevstupuje Bůh se svým řádem. Náš svět je soběstačný. Všechny světlomety světa jsou namířeny na svobodného autonomního člověka, takže se Bůh musí dostat do jeho stínu. Náš svět Boha vědomě umlčuje. A protože člověk nechce říci Bohu: „Tvá vůle se staň“; říká Bůh člověku: tvá vůle se staň!“

Důsledky toho vidíme na každém kroku. Boří se hranice mezi dobrým a zlým. Když to potřebuji, je to dobré. Věci dříve nepřijatelné se stávají přijatelné. Nedodržování smluv, nevěra, sňatky mezi osobami stejného pohlaví, eutanazie atd. Myslíme si, že nás naše doba neovlivňuje? Postup rozkladu je pomalý, po krůčcích. A tak jenom občas se zastavíme a řekneme: Vždyt´ toto bylo před pár lety nemyslitelné!

Pán Bůh chce proměnu srdce, čistotu ledví. Hřích není jen přechodným klopýtnutím, vychází z převrácenosti srdce. A Bůh zkouší srdce a ledví každého jednotlivce.

O trní mluví i Pán Ježíš v podobenství o rozsévači. Trní je tam ta třetí půda, do které bylo zaseto símě Božího slova. Není to udusaná zem, a není to ani zem, která má těsně pod povrchem skálu. Zrno tady může dobře vzklíčit. Něco se stane až po vzklíčení. Majitel pole dovolí, aby tam vzrostlo trní – a to udusí klas. Trním Pán Ježíš označuje časné starosti a pečování a vábivost majetku, které udusí slovo a zůstane bez užitku. Není to tak, že by Boží slovo, byla křehká rostlinka, kterou může leccos zničit. Boží slovo je mocné a vykoná zdárně v našem životě to, k čemu je Pán Bůh posílá. Nevrátí se k Pánu Bohu s prázdnou. Tak jako se déšť nevrací zpět, ale zavlažuje zem.

To, že jsme tady dnes shromážděni – je toho důkazem. Při té nabídce, která existuje – bychom mohli být někde v supermarketu, nebo doma při svém oblíbeném sportu – gaučídžampingu a nebo třeba na dostizích. Přesto si musíme dávat pozor, aby jiné věci v našem srdci nezakořenily a jako trní pak Boží slovo neudusily. Pán Bůh nám dal svobodnou vůli a tak je to, čemu dáváme prostor v srdci, na nás.

Na začátku lidských dějin, v životě prvního člověka na zemi se objevuje trní, jako důsledek prokletí země, pro lidský hřích. Pán Ježíš Kristus přišel toto prokletí zrušit. A není asi náhodou, že koruna, kterou měl na své hlavě - při cestě na kříž, při ukřižování - je koruna z trní. Trnová koruna na hlavě Krále králů a Pána pánů! Trnová koruna na hlavě toho, jehož život nebyl životem zplanělým, ale životem cele poddaným Bohu. Přesto trny rozdíraly jeho kůži. A On se tomu nebránil. Vzal na sebe všecku potupu a ponížení, které planý život přináší. A nesl je na kříž – místo nás, za nás.

To nás může posilovat, abychom se obraceli každý den k Bohu, a zvali jej do svého života. On půjde s námi, jako dobrý přítel, který se nedá oklamat od zlého. Nikdy nám nebude nic namlouvat. Nebude nic přikrášlovat, ale taky nikdy neustoupí ze své lásky k nám. A tak trní nikdy neudusí Boží Slovo v našich srdcích.

I když ze všech stran slyšíme „ má vůle se staň!“ – my nepřestaňme říkat: „ Tvá vůle se staň!“

Amen.